Řecko – Chalkidiki a Lefkáda – Madarsko

Řecko,nádherná země plná překrásných pláží, slunce a pohoda. A tak i my jsme si řekli,že tam vyrazíme.Nechtěli jsme jet tentokrát sami a tak jsem se přez internet seznámil s Vládou a ten i se svou rodinou vyrazil s námi.Sraz jsme si dali na dalnici a pak už jsme jeli směr Brno.Přeleji jsme hranice na Slovensko a dál a dál až do Madarska kde jsme přespali.Unava se dostavila a tak spánek byl opravdu osvěžujicí.

Rano po snidani jsme vyrazili na další cestu a řekl bych že tu nejnudnější a nejdelší. Ano,do Srbska.Dlouhá to cesta která byla každý kilometr unavnější a unavnější,ale i tak jsme to zvladli a přijeli na hranice do Makedonie.Takdy jsme na hranicích museli ukazat že jsme očkovaní a zelenou kartu.Dostali jsme razítka do pasu a mohli vyrazit na další cestu. Docela mě to mile překvapilo že to bylo tak snadné.Madarsko bylo trošku horší tam kontrolovali kufry u aut a vše, u nás jen okenkem nakoukli do auta že jsme opravdu dva a taky nás hned pustili.No Makedonie,ze mě nepoznaná,opět po dalnici,ale tady to uteklo docela rychle.Zastavili jsme na parkovišti a dali si večeři,to už byl večer a unava se po jidle dostavila.Já jsem ale spát v Makedonii nechtěl a tak jsem vyrazil dál že počkám za hranicemi Řecka na Vláďu,který se chystal ke spánku.Po hodině jizdy mě někdo předjíždí a byl to Vláďa,take se mu tam nechtělo spát a tak jsme společně dojeli ve 12 v noci na hranice.

Ted začlo to pravé peklo,ukazali jsme jim pasy,očkovaní a oni chtěli ještě formulaře.Vubec jsem jim nerozuměl,porád žvanili něco ve svém jazyku a já nevěděl co.Už jsem byl opravdu vyčerpaný a tak jsem nadaval snad na všechno.,Jeden z celniku mi ukazal,že nás tam nepustí at jedem zpátky.Už jsem premýšlel že pojedu do Albanie k moři a celé řecko at si strčí někam. Nakonec jsme popojeli a oni si nechali jeden pas.Naštěstí manželka Vláďi měla data v mobilu a tak to tam nacvakali jak pro sebe tak i pro nás a my mohli pokračovat dál.

Po hrozné cestě jsme dojeli do kempu Akti Retzika kde jsme si konečně odpočinuli.Zašli jsme na pláž a užívali si slunce a projiždky na kolách.Co mě tam štvalo byli volně pobíhajicí psy kteří mě jednou napdali. Naštestí jsem měl sebou stativ s kamerou a tím jsem se mu ubranil.Takže pokud byste i vy vyrazili do těchto končin na prochazky si vždy vemte hůl a nebo nějaký klacek abyste je odehnali.

No 3 den jsme vyrazili na Lefkadu,ve měste Soluň jsme se rozdelili,Vlada musel opravit kola,která jeho manželka a syn pichli cestou do vesnice a já pokračoval dál směr Lefkáda. No po cestě jsem si prožil své, mačkanice v Soluni,pak couvání z prudkého kopce kde se uprostřed silnice bez varovaní objevil zátaras,který se nedal objet .Když už jsem docouval se strašným usilím doprostřed cesty přijel ke mě chasník,a že prý se to dá objet a tak jsem jel zase zpět nahoru do kopce až k zatarasu a tam mi řekl, o sorry…ja mu říkam jak sorry a on že tohle nevěděl,otočil se a zase jel pryč,no já nadaval hrozně,znovu jsem musel vycouvavat tu hroznou cestu dolu,až se mi podařilo otočit auto a ten kopec sjet dolu.No slava, a v nočních hodinách jsme dojeli do kempu Desimi kde jsme se ubytovali.

Nádherný kemp s překrásnou pláží a modrým mořem. Užívali jsme si koupání v teplém moři a dělali výlety na kolách,dokonce jsme dali i po těch kopcích 42km a to už co říct. Lefkáda je opravdu nádherný kout země.My jsme byli trochu omezeni v pohybu nebot náš obytnák je dost velký a tak se nemohl proplétat uzkými cestičkami k jiným plážím,bál jsem se abych auto nějak neponičil a tak násm museli stačit vylety na kolech ale i tak jsme si to užili.

Přišel den a my se museli rozloučit a nastoupit zase 2000km cestu domů.Cestou jsme se stavili ještě v Madarsku v městě TATA kde jsme si prohledli zámek,hrad,jezero a svatý kopec.Bylo to krásné zakončení teto dovolené.Řekli jsme si,že příští rok se zase do Řecka vypravíme.

Podivejte se na video na zažitky které jsme tam prožili,doufám,že se vám bude libit tak jako nám…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *