POMPEI

Tak tu máme 15 září roku 2020 a já si v tento den začínám plnit můj sen.V tento podvečer vyrážíme na cestu do jižní Itálie do města Pompei prozkoumat starodávné město které bylo zničeno 24,8 roku 79 našeho letopočtu činnou sopkou Vesuv.Tak vyrážíme,opouštím své rodné Poděbrady a mířím na dálnici směr Praha. Přemýšlel jsem nad cestou smšěrem na České Budejovice a dál jet Rakouskem,ale tuhle cestu i když byla kratší jsem zavrhl a jel na Rozvadov.Tady byl plán přespat a pokračovat druhý den dál na Rakousko a Italii. Čekal jsem, že mě únava zaskočí právě někde u Rozvadova,ale ono nic a já pokračoval dál do Německa. Koukal jsem na hranicích kde je nějaká kontrola, všude strašili jak pražaci do Německa nemůžou,že budou všude kontroly ale nikde nikdo a já si to mazal směr Mnichov. Slunce oslňovalo dálnici a ja si v myšlenkách pohrával s tím co vše chci vidět a hlavně aby se nic nestalo a abychom v pořádku dojeli tam i zpět. Vedle mě se ozvalo,“jak jsi na tom?“ nejsi unavený? Pavla měla strach nebot jsem už jel asi 7 hodinu v kuse a aniž bych to tušil byli jsme již kousek od rakouských hranic.Tady už jsem začal hledat nějaké místo kde bychom mohli přespat.Všude ale bylo plno,samý kamion prostě místečka nebylo a tak jsem musel pokračovat dál a dál. Každe parkoviště bylo obsazené a mě se nechtělo hledat Stellapltz podle aplikace,říkal jsem si v duchu přeci musím najít nějaké místečko. A opravdu se to podařilo a ja si mohl odpočinout.

Pavla připravila večeři, chvíli jsme si povídali a pomalu se chystali spát. Byly asi 3 hodiny ráno když jsme usnuli a vedle nás dál a dál projížděli kamiony, které hledali také to svoje místečko, ale marně, museli pokračovat dál. Hned za ranního rozbřesku po snídani jsme vyráželi dál směr Rakousko. Ani jsem si nevšiml, že jsme již přejeli hranice, opět žádné kontroly prostě nikde nikdo. Tak cesta ubíhala nádherně. Nádherné počasí nás doprovázelo skoro po celou cestu a my jsme vjeli do Itálie. I tady jsem se rozhlížel, jestli nás někdo zastaví a bude chtít doklady, ale nic, prostě nikde nikdo. Tak jsem jen přidal plyn a řítíme se směr Řím, který chceme objet a pokračovat na Neapol.

Klimatizace běží na plné obrátky, je nějakých 33 stupňů a já sjíždím na obchvat směr Řím. Tady je už provoz daleko větší, auta najíždějí snad ze všech stran, člověk musí dávat opravdu pozor, ale zvládli jsme jsme to a míříme na Neapol. Tady jsem si dával daleko větší pozor, neboť udělat chybu a vjet do Neapole by byla asi moje chyba poslední a tak kontroluji navigaci která mě nemylně vede do mého cíle a to do Pompeí do kempu Spartakus. Opravdu vše dopadlo dobře a ja zahýbám do kempu a vše ze mě spadne, takový ten stres po té cestě abych někde nezabloudil aby vše dobře dopadlo a pod. Vybral jsem si parcelu a musím uznat že jsem do ní obratně zacouval s 8m obytňákem. Tak jsme tady. Pavla vaří kávu a já odpočívám, ani jsem neroztahoval markýzu neboť tam bylo málo místa a hned vedle mě stanoval Němec. Vyndám stolek a pomalu si vychutnávám doušky kávy, když se vedle mě ozve Guten Tag….odpovím také „Hallo“ a Němec se zaraduje že mluvím německy. Chvíli si povídáme a já mu nabízím šálek kávy, který z vděčnosti přijímá.

Byla to dlouhá cesta a tak káva a zase pokec s někým jiným přijde vhod. Pavla německy neumí a tak vždy přeložím pár vět,a hned se zeptám jestli jede na Vesuv. On přikyvuje ale až v sobotu a to se nám hodí, no ihned se zeptám jestli by nás tam nevzal a on se jen usměje a odpoví že samozřejmě.Tady jsem si říkal v duchu jak je dobré umět nějakou cizí řeč a děkoval jsem tomu, že jsem mohl v Německu tolik let žít. S Pavlou se jdeme projít, dnes je čtvrtek a již se začíná stmívat a ráno nás čekají Pompeje….oba se už těšíme.

No ráno po snídani vyrážíme, no píšu ráno ale bylo to kolem 11 hodiny neboť jsem si chtěl trochu po té cestě odpočinout. Slunce začíná nemilosrdně pražit a Pavla nese jednu petku s vodou, že prý to bude stačit a já ověšen kamerami aby mi nic neuniklo jsem jen pokýval hlavou. Hned u vchodu mě slyšel nějaký průvodce mluvit německy a nabídnul mi za krásných 100 euro, že nás provede. S poděkováním jsem odmítnul, ne kvůli penězům,ale chtěl jsem si to vychutnat v klidu, zastavit se, dotknout se historie a teď si ještě představit jak vše musím překládat….ne řekl jsem děkuji

Vydáváme se do víru starých Pompeí kde se člověku až zastaví srdce když vidí tu nádheru, prostě tohle člověk musí zažít, sebelepší vyjádření to prostě nedokáže. Procházíme kolem divadla a já už vidím jak se tam kdysi hráli slavné hry, zavřu na chvíli oči a jako bych to slyšel…Pokračujeme dál a já se octnu na silnici staré víc jak 2000 let. Prostě se tomu ani nedá věřit a já to tak nějak prožívám, když si představím jak se řítí žhavý popel, kameny a všechna ta hrůza po této silnici. Opravdu silný zážitek. Přijdeme na ohromné náměstí, které bylo zřejmě tržištěm a vším kde se setkávali lidi aby si popovídali v dávných dobách a teď se tu mohu projít já. Neskutečné, jsem z toho unešený. Přicházíme k budově ,kde za mřížemi vidíme mrtvé muže a ženy a zvířata, které byli vyhrabáni z popela. Sopečný popel je zakonzervoval a v jejich obličejích je stále vtisknutá ta hrůza, kterou museli prožít. Je to smutek co člověk prožívá při tomto pohledu.

Žízeň nás dohání, voda je dopitá a nikde nic kde by se dala koupit. Strašné horko, krůpěje potu stékají po tvářích, ale já ani Pavla to nevzdáváme. Jdeme dál prozkoumat další části těchto starověkých Pompeí. Přicházíme do míst kde vidíme fresky na stěnách, prostě tu nádheru, která tu kdysi byla.Kamery jedou na plné obrátky abych měl na tento den památku. Byl to vždy můj sen a teď jsem si ho konečně splnil. Byl jsem tu. Myšlenky se mi honí hlavou a já pokračuji dál a dál, ale žízeň je strašná…prošli jsme skoro větší část Pompeí a asi po pár hodinách zavelím k ústupu. Opouštíme tohle město s velkou úctou a respektem, nad těmi lidmi, kteří tu měli svůj domov, kteří tu žili ten svůj sen,který zničil 24 srpna roku 79 Vesuv a vše pohltil na dlouhá léta.

No a my se vydáváme zase do kempu plni zážitků, které jsme prožili., a to ještě nekončí vždyť zítra jedeme na Vesuv. Sednu si u auta do křesílka a vše mi běží ještě v hlavě, opět vše vidím jako bych neodešel. Pozdravím souseda, a slunce pomalu začíná kroužit a zapadat za obzor. Rozvití se lampy kempu aby opozdilci nezakopli o nějaký ten výmol když se vraceli ke svým obytńákům a karavanům a nebo stanům. Tak jdeme spát neboť nás ráno čeká výšlap.

Jakmile paprsky slunce proniknou do auta doslova vyskočím. Myslím si že jsem první vzhůru, ale koukám, že Pavla je již ve sprše a tak jdu udělat také ranní hygienu. Po snídani se vydáváme s naším novým kamarádem na Vesuv. Přijedeme na parkoviště, zde necháme auto a potom taxíkem pod Vesuv. Tak pomalu vystupujeme a houfy lidí se již připravují u vstupu. Koukám, kde si mužem koupit vstupenku ale ouha…zrada…vstupenky si musíme online zarezervovat na serveru ,zaplatit a potom nás pustí dál. Jenom že všechny časy byli již zarezervované a my jsme měli smůlu. Tolik jsem se těšil, ale bohužel. Museli bychom čekat další 4 hodiny a to se nikomu v tom horku nechtělo a tak jsme se procházkou vydali zase k autu.Tday naše pouť k Vesuvu skončila. No nic, vydali jsme se do Neapole na kávu abychom si zpříjemnili ten den kdy jsme měli smůlu. Procházíme se po molu u přístavu a člověka zaráží ten všudypřítomný bordel, poházené láhve, prostě všude strašný nepořádek. Dali jsme si kávu, vypili nějaký drink a zase se řítili do kempu Spartakus. Další den jsme již vyráželi za dalším dobrodružstvím a to někam pod Řím do letovisek k moři.

To ale uvidíte v dalším díle na který se již teď můžete těšit….pojedeme ne jen pod Řím, ale další dny se vydáme přes celou Italii až pod Benátky kde si budeme užívat v kempu Oasis….

Připravil jsem pro Vás takovou lahůdku a to video, kde uvidíte jak vypadají Pompeje dnes a jak vypadaly za velkého Říma….Proto si ho vychutnejte…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *