Francie – kaňon Verdon – pevnost v Saint Tropez – 2023

Tak dnes máme 6.8 2023 a my vyrážíme opět do mé milované Francie, tentokrát do Kaňonu Verdon a pak dál na Francouzkou riviéru do Saint Tropez a i když plán byl trošku jiný, přece nás opět to Saint Tropez zlákalo. Tak vyrážíme, směr Německo, jedeme na večer neboť jsou dálnice prázdné, ale letos to bylo trochu obráceně.No je čas najít nějaké parkoviště a pomalu se asi po 400 ujetých km uložit k spánku.

Štěstí mi přeje a sjíždím z dálnice na ohromné parkoviště kde to zapíchneme. Je srpen, ale venku je to jak v říjnu, strašná zima, déšť no hrůza. Mám toho plné zuby a tak se zabalim do peřiny a pomalu usínám. Ráno Pavla udělá snídani a po očistě těla, vyrážíme na další porci kilometrů, které nás čekají. Vjíždíme do Švýcarska už na večer, a projíždíme Ženevou, navigace mě ukazuje kudy jet tak jsem v klidu až do chvile,kdy nemohu odbočit nebot je tam dálnice zavřená, říkám si, co se to deje,navigace řve at se vratím na trasu a já opět vjíždím do Ženevy, přes kruháče se dostávám zase na daánici a opět to samé, nejde to, nemohu se dostat tam kam mám jet,nic se nedá dělat, po tetí a naposledy obkroužím kruháče a pak už to mažu na Paříž. Asi 50km za Ženevou je nádherné odpočívadlo jak pro kamiony tak i pro karavany a obytná auta. Sláva, říkám si, jsme už kousek. Tak a jde se spát.

Ráno nás probodí sluníčko a už to začíná připalovat,no tady je to jiné říkám si a zase vyrážíme na cestu, našel jsem takovou spojnici a po pul hodině jizdy se dostávám tam, kam jsem měl jet v noci,takže se asi po dvou hodinách ocitáme na prvním místě našeho putování a to je kaňon Verdon. Uchvatné místo, a my hledáme kde zaparkujeme našeho Barnabáše. Kemp je klasicky narvaný a tak nám zbýva stellplatz a nebo stát někde na parkovišti. No radeji ten stellplatz a jdeme k vodě. Tam za mrzký peníz 40e si pujčuji lodku a vyrážíme do kaňonu Verdon. Zavzpomínal jsem, a mé oči se upřeli na cestu nad ka%nonem kudy jsme v roce 2016 projížděli na motorkách a ja si to právě z vrchu filmoval a tak trochu jsem jim tam dole zaviděl,že se mohou koupat a ted,si to tu užíváme. Lidí mraky, každý na člunu,nebo šlapadle a nebo aspoň na lehatku se snaží dostat hlouběji do kaňonu.

No čas vypršel a my se musíme vratit a zase další den vyrazit na cestu .Tentokrát nás čeká francouzká riviéra protože Pavla chce k moři a tak vyrážíme. K večeru přijíždíme k moři a hledáme ubytování,nikde nic všude plno. No co se dá dělat, rano moudřejší večera a hned jsme místo v kempu našli. Tak a hurá k moři,trochu si odpočinout než začnou ty moje výlety.

První vylet nás čekalo samotné Saint Tropez, procházka městem a pevnost na kterou jsem se těšil, nebot když jsem tam byl v roce 2019 tak mi nějak unikla,dělal jsem četniky a tyhle zajimavosti jsem přehlednul. Město jsme prošli i pevnost a spokojeně se vrátili po celodenním výletu zpět do kempu. Další pár dnu jsme prolenošili na plážích kde se dalo, a pak přišel další výlet a to na větrné mlýny. Takovou hrůzu,jsem už dlouho nezažil. Celkem jsme ujeli asi 40km a z toho 20 snad jen do kopce. Ze začátku to jde, elektrokolo pomahá a vy si říkáte,za tou zatáčkou už bude rovinka, ale nebyla. Kopec se ještě zvedal do větší výšky, elektromotor vypověděl službu a ja makal jak o závod, ale bylo mi to prd platný. Po chvili jsem musel kapitulovat a kolo tlačit. Pavla by to vyjela, ale chtěla mě mít na očích a tak taky se mnou tlačila své těžké kolo.No vydrapali jsme se nahoru v domnění, že už tam jsme,ale nebyli, kopec pokračoval výš a výš a my se ocitli v nějakém městečku. Tady už Pavla rezignovala a vyšlapla to až nahoru zatím co já za ní funěl a po chvili opět tlačil kolo, už jsem prostě nemohl.

Konečně se dostáváme k mlýnům a k nádherným výhledům, bylo to fascinujicí a po chvili kochání se vydáváme zase zpět nebot se začalo stmívat.Když přijíždíme do městečka,říkám Pavle pojed se podívat k tomu zámkku co tam je,ale Pavla ne,mám toho už plné zuby těch tvých výletů počkám na teba tady.Tak dobře, vyskočím na kolo a řítím se k zámku,kde jsem objevil nádhernou vyhlídku.Spousty lidí pozoruje západ slunce a mě to tam uchvátilo,Za chvíli zvoní telefon a tak ho pustím nahlas nebot jsem filmoval a chtěl jsem Pavle říct jak hezké to tady je,ale z telefonu se ozvalo, “ tak kde jsi? jak dlouho tady budu čekat,co si mylíš? jsi normální… lidi se otáčeli a i když nerozuměli co Pavla říká,podle tomu hlasu poznali,že to hold nemám jednoduché a dokonce mě i jeden Franzouz přátelsky poklepal po ramenou,jako kdyby semnou soucitil…No nic,sklopím hlavu,a vyražím k místu,kde jsem Pavlu nechal,ale oha…Pavla nikde. No nic,říkám si,asi šla napřed nebot se bojí kompů a tak kolikrát jde i z kopce pěšky a tak se rozjedu a doslova letím z prudkého kopce a mám co dělat abych to ubrzdil,doslova mi hoří brzdy.No konečně zastavuji u vinic a koukám se na tu vyšku co jsem právě sjel,když se ozve telefon. „Tak kde jsi?? já jsem zabloudila ,co mám dělat? Uplně mi přejel mraz po zádech,myslel jsem že už je někde dola a zatím byla Pavla nahoře někde v městečku. No začal jsem taky ječet,proč nezustala na místě když dokaže zabloudit ve vlastní kuchyni, ale bylo mi to prdlajs platné. Vysvětluji kudy musí jet aby přijela ke mě,ale ne,tam nepojedu ozve se z telefonu to je někam do lesa a já se bojím,koukej si pro mě přijet a tak se zase vleču do toho prudkého kopce abych Pavlu potkal a dostal takových jmen,že to si ani neumíte představit.Celou cestu dolu jsem byl častován jmeny,které jsem ani neznal,ale důležité bylo,že jsme se našli v pořádku dorazili do kempu.

Druhý den jsme se tomu to zažitku oba smáli a zase bylo dobře.No nic…čas se nachýlil a my zase vyrážíme k domovu,ale co nás potká,to jsem nečekal.Ve Švycarsku zavřeli v noci dalnice a poslali nás jako obyčejně přes pasa do hrozných serpentin .Naštestí jsem už odmítnul jet dal,nebyla to žadná sranda a přespali jsme na parkovišti a další den už to frčeli domu.

Tak přátelé,pokud se vám video libilo, nezapomeňte kliknout na odebírat a nechte mi vzkaz po videem co se vám libilo,co třeba ne… a já se budu těšit na dalším vyletu zase Ahoooooj….